Slyšeli jste někdy za jarního večera odněkud ze vsi táhlé „pújď“? Nebojte se, nestraší. Máte možná důvod k velké radosti, protože se u vás usídlil jeden z mála posledních sýčků u nás. Tato menší nenápadná sova kdysi doprovázela svým houkáním jarní večery skoro v každé vesnici. V posledních desetiletích však z ne zcela jasných příčin zmizela a její hlas už téměř neslýcháme.

Sýček obecný obývá málo lesnaté oblasti v nižších nadmořských výškách. Původně hnízdil hlavně v stromových dutinách, ale postupem času si zvykl na přítomnost člověka a k hnízdění stále častěji využívá různých úkrytů ve venkovských staveních, na půdách kostelů, chalup i stodol. Živí se většími druhy hmyzu a dalšími bezobratlými, nepohrdne však ani hlodavci a ptáky. Podle posledních výzkumů se zdá, že podstatnou složku jeho potravy tvoří žížaly. Pro jeho přežití je tedy zřejmě důležitou podmínkou dostatečně velká travnatá plocha s velmi krátkým porostem, kde sýčci sbírají potravu.

Rod kontryhel je u nás hojně rozšířen, jednotlivé druhy se navzájem velmi podobají a navíc se mezi sebou kříží, takže je od sebe běžný smrtelník (nebotanik) nerozezná. Naštěstí všechny tyto druhy vykazují totožné léčivé účinky (celá skupina se označuje termínem kontryhel obecný agregát). Z celé rostliny kontryhele se na začátku kvetení sbírá nať, která z účinných látek obsahuje zejména třísloviny, silice, hořčiny a glykosidy. Kontryhel bývá považován za ženskou bylinku, jeho čajový odvar podporuje plodnost a zároveň slouží k léčbě mnoha ženských chorob. Používá se preventivně v těhotenství k správnému vývoji plodu, dále k úpravě menstruačního cyklu a potlačení menstruačních bolestí nebo nepříjemných projevů přechodu. Kontryhel disponuje také hojivými účinky. Jako další tzv. ženské bylinky lze jmenovat hluchavku bílou, mochnu husí nebo kokošku pastuší tobolku.

Konopí seté patří do čeledi konopovité stejně jako chmel otáčivý. Původně se vyskytuje pravděpodobně ve Střední Asii, u nás se pouze pěstuje a občas zplaňuje. Nejvíce účinných látek obsahuje konopí indické, které bývá považováno za poddruh konopí setého. Pro léčivé účely se sbírají horní listy a především květenství samičích rostlin (jde o dvoudomou rostlinu, tzn., že samčí a samičí květy rostou izolovaně na samčích a samičích jedincích) s nejvyšším obsahem pryskyřice se směsí kanabinoidů, které mají analgetické a sedativní, psychoaktivní, antibiotické a další účinky. V konopí dále vznikají flavonoidy, silice a alkaloidy. Konopí ve formě konopného výtažku potlačuje silné bolesti a uvolňuje křeče, čehož se využívá u pacientů s rakovinou nebo revmatismem. Konopí posiluje nervovou soustavu, potlačuje nespavost, depresi a migrénu, podporuje chuť k jídlu. Debatuje se také nad jeho využitím při prevenci a léčbě Parkinsonovy choroby, roztroušené sklerózy, rakoviny, zeleného zákalu atd. K bylinkám, které také tiší bolesti, patří sporýš lékařský, vrba bílá nebo oměj šalamounek.

Třapatka nachová, více známá pod latinským názvem Echinacea purpurea, pochází ze Severní Ameriky, kde byla pro své léčivé účinky využívána již původními obyvateli - indiány. Echinaceové kapky vyrobené nejčastěji z kořenů, případně z nati podporují nespecifickou imunitu (obecná ochrana proti mikroorganismům, např. jejich pohlcování bílými krvinkami), proto se užívají preventivně k posílení imunitního systému či k léčbě chřipky a podobných viróz.

Hojně rozšířená čekanka obecná s výrazně modrými květy obsahuje nejvíce účinných látek (zejména hořčin) v kořeni, který se sbírá na podzim a ze kterého se v době nouze vyráběla náhražka kávy zvaná cikorka. Mladé listy a mladé listové výhonky, tzv. čekankové puky, se i v současnosti využívají jako zelenina. V léčitelství se kromě kořene používá také nať a květ, které se sbírají v době kvetení za slunečného počasí. Čekanka se nejčastěji užívá vnitřně, zejména ve formě odvaru. Obsažené hořčiny povzbuzují chuť k jídlu a podporují trávení. Výjimečnou vlastností čekanky je její schopnost ovlivňovat látkovou výměnu, používá se proto k čistění krve, jater i ledvin. Dále pomáhá při onemocněních jater, žlučníku a žlučníkových i ledvinových kamenech. Bylinkami, které také podporují látkovou výměnu a čistí krev, jsou například přeslička rolní, zemědým lékařský, kopřiva dvoudomá nebo ořešák královský.

Lípa srdčitá označovaná jako český i slovanský národní strom patří mezi naše původní dřeviny. Vyskytuje se od nížin do vyšších poloh v dubohabřinách, lužních a suťových lesích, často bývá součástí městské výsadby. Z lípy se za slunného počasí sbírá květenství včetně světle zeleného listenu ihned po rozkvětu (začátkem léta). Lipová droga obsahuje celou řadu účinných látek - slizy, flavonoidy, třísloviny, glykosidy včetně saponinů atd. Hlavní použití lípy vychází z jejích potopudných a močopudných účinků a spočívá v pití čaje, který léčí příznaky nachlazení a chřipky - horečku, kašel, zahlenění a záněty dýchacích cest atd. Dalšími bylinkami, které se uplatňují v boji proti chřipce, jsou bez černý, jitrocel kopinatý, divizna velkokvětá či podběl lékařský a plicník lékařský.

Šalvěj lékařská je silně aromatický polokeř (na rozdíl od keře dřevnatí jen dolní část stonku, horní bylinná část na zimu odumírá), který se přirozeně vyskytuje ve Středomoří, u nás se pouze pěstuje, případně zřídka zplaňuje. Z šalvěje se za suchého slunného dne sbírají listy nebo vrcholek natě těsně před rozkvetením. Šalvějová droga obsahuje značné množství silic, dále třísloviny, saponiny, fytoncidy, hořčiny a pryskyřice atd. a má velice silný antibakteriální účinek. Kloktání silného odvaru pomáhá na záněty krku a ústní dutiny včetně mandlí při angíně a na zánět dásní při začínající parodontóze. Koupele a obklady se používají při kožních problémech včetně akné a k ošetření poranění včetně těch hnisavých. Čaj se doporučuje k potlačení průjmu a pocení nebo při různých typech rakoviny. Šalvějová aromaterapie uleví od bolestí hlavy. Za podobné bylinky s antiseptickými, protizánětlivými, stahujícími a vysušujícími účinky se považují heřmánek pravý nebo různé druhy jetele (např. rolní).

Máta peprná představuje křížence máty vodní a máty klasnaté, které se u nás přirozeně vyskytují. Kříženec vznikl pravděpodobně v západní Evropě, u nás se pouze pěstuje a občas zplaňuje v okolí zahrádek. Nejvíce obsahových látek, zejména silic, tříslovin a hořčin, je obsaženo v listech a vrcholcích natě, které se sbírají těsně před rozkvětem. Mátová silice zvaná menthol se stala základem peprmintové příchuti žvýkaček a bonbónů, mátového likéru nebo koktejlu mojito. Léčivé účinky máty se týkají dvou základních okruhů - žaludku a nervové soustavy.

Úvodem je potřeba zmínit obecné pravidlo, že všeho moc škodí. To samozřejmě platí i v bylinkářství. Při pravidelném a dlouhodobém užívání většiny bylinek nebo při jejich užívání ve vyšších dávkách se může účinek změnit z pozitivního na negativní. Proto je nutné bylinkové kúry plánovat po poradě s odborníkem, případně odbornou literaturou.

Kopřiva dvoudomá roste všude, často i tam, kde o to nikdo nestojí. Na rozsáhlé kopřivové porosty lze narazit zejména na místech s dostatkem dusíku v půdě, jedná se o typický nitrofilní druh. Z kopřivy se trhá především nať nebo listy a doporučuje se sbírat mladé nekvetoucí rostliny, které se objevují nepřetržitě od jara do podzimu, mimo souvislé porosty na přehnojovaných stanovištích.