Anotace knihy: Vladimír Hrabal - Isabella Pavelková: Jaký jsem učitel. Portál, Praha 2010, s. 240.

Publikace je určená pro všechny pedagogy, kteří si alespoň čas od času kladou otázku: „Jaký jsem vlastně učitel?“ Učitel obdrží v této knize řadu konkrétních autodiagnostických metod, které mu zmíněnou sebereflexi poskytnou. Každá ze tří kapitol  - Jak vnímají žáci můj předmět?, Jaká je má představa úspěšného žáka?, Vím, proč se žáci (ne)učí? obsahuje kromě uvedení do problematiky rovněž řadu příkladů, které nastiňují praktické použití autodiagnostických metod.

Anotace knihy: Gabriela Málková, Zprostředkované učení. Jak učit žáky myslet a učit se. Portál, Praha 2009, 116 s.

Koncept zprostředkovaného učení vychází z teorie, že poznávání probíhá primárně sociální interakcí. První, zkušenější, zpravidla také znalejší a informovanější osobou je při ní tzv. mediátor. Jedná se nejčastěji o dospělého v konkrétní roli (rodič, učitel atd.). Druhou osobou je méně zkušený, informovaný aktér (např. žák). V mimoškolním autentickém prostředí bývá zcela přirozeně nejčastějším zprostředkovatelem informací z okolního světa pro dítě rodič.

Anotace knihy: Rosemarie Portmannová, Hry pro tvořivé myšlení. Portál, Praha 2011, 120 s.

Publikace představuje potenciál využití skupinových her pro rozvoj tvořivého myšlení. Skupinové hry si Portmannová vybrala proto, že spočívají v různosti vědomostí, zkušeností a stanovisek účastníků, což je podle jejího názoru ideální pro rozvoj tvořivého myšlení. V první, teoretické části vysvětluje autorka použitý přístup a jeho přednosti. Uvádí, že jsou to právě hry, které nenásilnou formou podporují kreativitu a umožňují učení, jehož ústředním bodem je poznávání, objevování a zkoumání. Hry uvedené v této knize jsou směřovány k rozvoji duševních schopností, jako jsou vnímání, pozornost, intuice, představivost, myšlení v nových souvislostech, analýza, schopnost úsudku a paměť.

Anotace knihy: Dagmar Sitná, Metody aktivního vyučování. Spolupráce žáků ve skupinách. Portál, Praha 2009, 150 s.

U zrodu této publikace stála snaha autorky zprostředkovat poznání o moderních výukových metodách stávajícím i budoucím učitelům. Poslední kurikulární reforma, která umožnila učitelům určit si samostatně náplň výuky, přímo vybízí i k inovaci vyučovacích metod, a tím učinit vzdělání pro žáky nejen zábavnější, ale i kvalitnější. Tato kniha seznamuje s tzv. aktivním učením jako s prostředkem pro efektivní vyučování. Při něm není žák pouze pasivním příjemcem informací, ale přijímá je s aktivním přičiněním a na jejich základě si vytváří své vlastní úsudky. Tím rozvíjí svou schopnost kritického myšlení.

Motivační a aktivizační metody zahajují většinu vyučovacích hodin. Úvodní činnosti napomáhají motivaci žáků, případně slouží k zběžnému zjištění jejich dosavadních znalostí k probíranému tématu, uvedou je do zájmové oblasti. Úvodní činnosti jsou spíše krátké. V případě dlouhodobé výuky k vybranému tématu je možné zahajovací činnosti věnovat více času a sledovat jejím zařazením více cílů.

Cíle environmentální výchovy mohou být naplňovány různými způsoby. Existuje celá řada osvědčených metod, které lze pro realizaci průřezového tématu environmentální výchova využít. Na tomto místě naleznete krátké zamyšlení nad tím, co je pro výběr vhodné metody důležité.

Tvorba myšlenkových map je výborně využitelná pro skupinovou kooperaci. Myšlenková mapa představuje způsob, jak efektivně uspořádat vlastní myšlenky. Diagram si můžeme představit jako strom s centrálním pojmem, z něhož vybíhají další větve s pojmy, texty, úkoly.

Klasické teorie pedagogiky určují nutnost shrnutí a zopakování poznatků získaných v každé konkrétní hodině či tematickém celku. Nemohla by se reflexe a sebereflexe samotných žáků stát tou nejlepší a nejefektivnější metodou závěrečné fáze učebního cyklu?