ÚVODEM vysvětlení k názvu metodického listu

Přestože je pojem rolové hry a hra v roli již zaběhnutý a běžně se používá, mi se od něj odkláníme. Níže v textu nahrazujeme pojem role pojmem POSTAVA.

Proč?

Role je úloha, kterou hrajeme. Fakt, že něco hrajeme, ovšem ještě neznamená, že si s tím hrajeme. Hrát něco často zavádí na scestí. V roli se objevuje neadekvátní jednání, které je často povrchní a zpopularizované. Role tedy skýtá to nebezpečí, že svádí k předvádění a divadelnosti. Název samotný je vázán k divadlu či filmu. Tato skutečnost pro účely her ve škole není vhodné.

Postavu musí žák pochopit, zabývat se jejím charakterem. Je třeba, aby s ní byl vnitřně identifikován. Může tak reagovat spontánně, s větší svobodou. Nehraje si na někoho, ale hraje si s tím, jaké to je být někým jiným. Nehraje někoho, nedělá divadlo, ale hraje si. Hledá možnosti toho, jak by daná postava mohla reagovat, neustrne pouze na první asociaci, která ho napadne, když mu je „role“ přidělena.

Role je něco, co má žák v následujících minutách představovat. Jedná tedy tak, jak si myslí, že by člověk této role, tohoto postavení (této úlohy) jednal.

Postava je něco, čím žák v následujících minutách je. Jedná tak, jak jedná. Jedná více za sebe s vědomím toho, že je někým jiným.

Dále v textu nejdete obě označení, v závislosti na tom, jak je používá zdrojový text. Ať zvolíte to či ono označení, ať už přistoupíte k těmto hrám, jako ke hrám v roli, nebo ke hrám postav, tak i tak je jejich přínos ve vzdělávání velice podstatný.

PŘÍNOS HER

Hry v „roli“ a simulační hry rozvíjí žáka komplexně, zvyšují jeho duševní vyspělost a obohacují strukturu osobnosti o pozitivní vlastnosti, které s každou další zahranou hrou rostou. Konkrétně můžeme vytvořit takovýto výčet kvalit:

- rozvoj komunikačních dovedností

- rozvoj schopnosti naslouchat

- podněcují k hledání řešení, často alternativních a nových

- procvičují ve vyjednávání

- rozvíjí představivost

- uplatňují tvůrčí myšlení

- schopnost improvizace

- rychlost reakcí

- uvědomování si potřeb svých i těch kolem

- rozvíjí mezilidské dovednosti

- vyvolává empatii

SPECIFIKUM HER

Vytvořit si k něčemu vztah je možné jen na základě prožitku. Z tohoto hlediska jsou hry obecně ve své funkci nezastupitelné. U her v „roli“ a simulačních her je utváření si vztahu k něčemu posíleno. Žák může zažít situaci, kterou by v běžném životě nezažil. Díky zprostředkované zkušenosti si může utvořit vztah a postoj k věcem, které mnohdy přesahují rámec jeho každodenního života.

PODMÍNKY HER

Tento typ her není běžně užívaný. Vedoucí her i žáci se s nimi musí dobře seznámit. K tomu, aby proběhly úspěšně, je potřeba dodržet tyto podmínky: bezpečné prostředí, příprava vedoucího na hru, příprava hráčů na hru a závěrečná reflexe. Pojďme se proto podívat na jednotlivé podmínky detailněji.

BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ

Vytvoření bezpečného prostředí pro hru je záležitostí vedoucího hry, v našem případě učitele. Možnosti toho, jak dosáhnout láskyplné a bezpečné atmosféry jsou různé. Minimálně ji však ošetří tato pravidla:

- dobrovolnost

Když nechceš hrát, nemusíš.

- diskrétnost

To, co se dozvíš v rámci hry je informací interní, ne veřejnou.

- „hrovost“ hry

Jednotlivé reakce a chování nemusí odpovídat přirozenosti hráče, ten se propůjčuje dané postavě. Za své jednání v „roli“ je zodpovědný jen v rámci hry. Po jejím skončení za ně nemůže být hodnocen.

- možnost vystoupit ze hry

Hráč může kdykoli ze své postavy vystoupit. Je to jeho prioritní právo, ale je veden k tomu, aby ho využíval s ohledem na spoluhráče.

- pravidla chování během hry

Pravidla se stanoví před vlastním hraním. Jedná se o pravidla chování, které je potřeba dodržet, aby mohla hra probíhat bez urážek a poškozování účastníků. Definují je žáci spolu s učitelem a všichni souhlasí s jejich dodržováním.

- reflexe

Možnost sdělit své zážitky z hry. V tuto chvíli už ne jako postava, ale za sebe osobně.

PŘÍPRAVA VEDOUCÍHO I HRÁČŮ NA HRU

Jednou věcí je, že chceme hru hrát. Druhou pak, jestli jsme na hru připraveni. Tyto hry vyžadují určité osobnostní vlastnosti, které automaticky nemusíme mít. To není věc, která by nás od her měla odradit, ale je dobré o ní vědět.

Mezi překážky může patřit například:

- nezkušenost žáků s hrami

- nezkušenost vedoucího hry s danou hrou

- míra schopnosti vzít na sebe úlohu dané postavy

- nezvyklost situace nastolené ve hře

- nezvyklost prostředí, apod.

Důkladná příprava hry je kvalitativně přímo úměrná výslednému hraní. Intenzita přípravy tedy závisí na četnosti zkušeností vedoucího i žáků s hrami. Než se učitel rozhodne hru uskutečnit, je nutné, aby si zodpověděl několik otázek. První část z nich se váže k hledání hry. Druhá k její realizaci.

Než hru vybereme, hledáme odpovědi na tyto otázky:

Čeho chci hrou dosáhnout? (Chci rozvířit atmosféru, chci žáky přimět k hádce, chci je zklidnit, chci hru použít jako motivaci?, apod.)

Jakou zkušenost mají žáci s hraním takovýchto her? Co už zažili?

Jakou zkušenost mám já, jakožto vedoucí hry, s jejich hraním?

Máme-li hru vybranou, pokračujeme otázkami typu:

Proč jsem vybral/a v tuto chvíli právě tuto hru?

Nakolik je náročná?

Jakou úroveň náročnosti hráči zvládli v poslední hře?

Jaký je počet hráčů?

Jak hráče budu rozdělovat?

Kde budeme hrát?

Jak žáky pro hru motivuji?

Jaké pomůcky pro hru budeme potřebovat?

PŘÍPRAVA POMŮCEK

Vhodnou volbou pomůcek zvýšíte motivaci žáků pro hru. Postavy, se kterými si hrají, se nachází v určitém prostředí. Podaří-li se vám takové prostředí vytvořit, autenticita hry vzroste. Myslete také na to, kam se hra může vyvíjet, co by se mohlo hodit. Nabídkou pomůcek, potažmo rekvizit, podněcujete ke konkrétním možnostem vývoje hry. Pro naladění atmosféry je vhodná hudba, vůně, barva, četba krátkého textu, apod.

Simulační hry jsou vytvořeny autorem, který zpravidla myslí na pomůcky a jejich seznam uvádí. Zabývejte se dostupností pomůcek a jejich bezpečným použitím. V případě, že měníte prostředí hry, bude organizačně náročnější mít pomůcky k dispozici.

REFLEXE

Je to řízený proces hodnocení aktivity s výchovným charakterem. Ohlédnutí se zpět umožní vidět věci v jejich souvislostech. Žáci si mohou vyměnit názory s těmi, kteří zažili stejné prožitky. Poznávají se navzájem a poznávají i sami sebe.

Podmínky zdárné reflexe:

- probíhá bezprostředně po hře

- máme na ni dostatek času

- přikládáme jí stejnou důležitost, jako hře samé

- klidné a příjemné prostředí

- vedoucí si stanoví cíle, o čem chce mluvit ( zamýšlí se nad volbou otázek)

- vedoucí podporuje a stimuluje vyjadřování názorů

- vedoucí formuluje základní pravidla diskuse

- vedoucí neudílí rady

- kritika má být konstruktivní

- vyhýbáme se terapii (nemluvíme o traumatech, které možná někdo v průběhu hry zažil)

- citlivě si nasloucháme

- závěr orientujeme na budoucí činnosti

KDYŽ CHCEME HRÁT …

Níže uvádíme doporučený postup, který bychom měli zvolit, chceme-li začít hry používat ve své výuce

1. VÝBĚR , viz. výše

2. PŘÍPRAVA, viz. výše

3. UVEDENÍ

Uvedení hry je silným momentem, který využijeme k tomu, abychom v žácích vzbudili zvědavost. Pečlivě vybereme místo, kde je s hrou seznámíme, vybereme pomůcky (např. hudbu), které pomohou dokreslit atmosféru hry. Používáme oční kontakt. Pro hru zvolíme přitažlivý název, případně připojíme vyprávění příhod, které se vážou k jejímu tématu (nevyprávíme o sobě). Popíšeme děj hry, používáme příklady. Pravidla musí zaznít jasně. Vysvětlíme i vztah vedoucího hry a hráčů během hry, včetně jejich vzájemné komunikace. Vlastní entusiasmus vedoucího nakazí ostatní a závěrečný prostor pro dotazy bude plný peprných otázek.

4. REALIZACE

K příležitosti první hry volíme vyzkoušenou hru, kterou zvládnou všichni hráči.

Pře začátkem hry vedoucí pevně stanoví časové úseky (kdy hra začíná, končí, kdy je čas na přesun atp.). Hráči musí mít dostatečné množství času k tomu, aby se seznámili se scénářem hry a pochopili, o čem hra je. Je vhodné dát do každé skupiny pravidla hry, nebo je vyvěsit na všem dostupné místo. V průběhu hry vedoucí hráče trpělivě povzbuzuje, připomíná důležitá pravidla, pozoruje. Do hry nezasahujeme, radí uvážlivě. V případě nebezpečí nebo chaosu hru zastaví. Skončí-li hra dříve, nevadí to. Zavrhujeme soutěž a závodění, podporujeme spolupráci. Vedoucí má zásobu náhradních her.

Hrajeme-li venku, dbáme na ochranu přírody. Vedeme účastníky ke klidnému pobývání v přírodě, odpad uklízíme. Ověřujeme si možnost vstupu na pozemky a jednáme přímo s majiteli. Zařazujeme takové aktivity, které otvírají jiný pohled na svět přírody, které rozvíjejí láskyplný vztah k ní a vedou k potřebě jí chránit.

5. VEN Z „ROLE“

Po cvičení typu hraní v postavách je nutné, vrátit se zpět k vlastní osobě. Docílíme toho různými způsoby např.: skákáním, během, tancem, křikem, zpěvem, nebo změnou prostředí (vyjít ven z místnosti a opět se vrátit, apod.). Cílem je ze sebe „roli“ smýt, setřást, dostat pryč. Ve složitějších hrách, kdy hráč přechází s postavy do postavy je toto cvičení nutné. Žáci sami ucítí, že je to potřebné, zejména tehdy, podaří-li se jim identifikace s danou postavou.

6. REFLEXE viz. výše

SIMULAČNÍ HRY

Hry simulační jsou propracované hry v „roli“. Mají daleko složitější strukturu. Simulují reálnou situaci. Postavy řeší specifický úkol v určité vymezené „roli“. Získají roli s konkrétním obsahem. Své jednání při hře této roli přizpůsobují. Stávají se myslící postavou, která komunikuje s ostatními účastníky a rozhoduje o dalším vývoji hry, strategiích, plánování, apod. Příkladem je třeba simulace voleb, řízení o kácení pralesa, apod.

Simulační hry jsou promyšlené do posledního detailu. Mnohdy mají velice složitou strukturu. Pokud chcete hru hrát, pak ji určitě sami nevymýšlejte, ale vyberte si ji v nabídce knihoven, pedagogických center, na internetu, apod. (viz Doplňující literatura). Sami pečlivě prostudujte návod. Můžete-li ji nejdříve vyzkoušet s přáteli, pomůže vám to při hraní se žáky.

POUŽITÁ LITERATURA

Neuman J. (2000): Dobrodružné hry a cvičení. Portál, Praha. pp 40

Bartůněk D. (2001): Hry v přírodě s malými dětmi. Portál, Praha. pp 13

Pike G., Selby D. (1994), Globální výchova. Grada, Praha. pp 257

Petty G. (1996), Moderní vyučování. Portál, Praha. pp 192

DOPLŇUJÍCÍ LITERATURA

Hry a programy připravené pro kurzy prázdninové školy Lipnice (2002), Zlatý fond her I. Portál, Praha