Výběr vyučovacích metod pro environmentální výchovu Tisk Email

Cíle environmentální výchovy mohou být naplňovány různými způsoby. Existuje celá řada osvědčených metod, které lze pro realizaci průřezového tématu environmentální výchova využít. Na tomto místě naleznete krátké zamyšlení nad tím, co je pro výběr vhodné metody důležité.

Co je to metoda?
Metoda je obecně cesta, zvolený postup k určitému cíli. Jedná se o celý soubor činností učitele a žáků, které směřují k dosažení stanovených výchovně-vzdělávacích cílů.

Jak vybrat vhodnou metodu?
Výběr metod do programu je jeden z nejtěžších úkolů. Hodina se zaměřením na environmentální výchovu rozhodně není sledem nahodilých, třeba i zábavných činností. Zvolené metody by měly být vybírány tak, aby směřovaly k předem stanoveným cílům a naplňovaly určitý model učení. Je důležité, jak na sebe jednotlivé metody navazují, jak se střídají a zda jejich výběr není stereotypní. Samotná metoda by neměla zastiňovat obsah výuky. Případná složitost metody nesmí mást žáky a odvádět jejich pozornost od probíraného tématu. Je žádoucí používat takové metody, se kterými se učitel ztotožňuje a umí s nimi dobře zacházet, cítí se v nich sebejistě. Je lepší vyhnout se těm metodám, jejichž povaha není učiteli blízká. Každá metoda má své výhody, ale vždy také přináší celou řadu nevýhod. Úspěšnému uskutečnění zvolené metody rozhodně napomůže znalost obojího.

Jak popsat zvolenou metodu někomu jinému?
Jedním z nelehkých úkolů učitele je také umění popsat zvolené metody.  Jeho nejčastějšími posluchači jsou žáci. Srozumitelně vysvětlit, jak bude vybraná činnost probíhat, je předpokladem zdárného průběhu vyučovací hodiny. Lze doporučit, aby učitel vybranou metodu zažil nejdříve takříkajíc na vlastní kůži. Nemá-li tuto možnost, je vhodné, aby vyzkoušel metody používané v hodině alespoň popsat nahlas někomu jinému. Zadávání vybrané činnosti během hodiny probíhá většinou ústně. Níže je uveden příklad, jak může být metoda popsána v metodice vyučovací hodiny environmentální výchovy, kdy pravděpodobným čtenářem bude kolega, který by chtěl připravenou metodiku využít pro vlastní vyučování. Jak popsat metodu, aby bylo možné ji na základě písemného sdělení uskutečnit, ukazuje příklad jedné z metod cílené zpětné vazby.

Karty
Žák musí hodnotit to, co si vylosuje. To možná vede k zamyšlení nad tím, co by jinak nebylo řečeno. Karty vytvoří sám učitel a tím ovlivní, k čemu přesně se bude zpětná vazba vztahovat. Před samotnou hrou je dobré připomenout výukové činnosti, které učitel na karty napsal.
Dílčí cíl: žáci hodnotí vybranou výukovou činnost
Organizace: žáci sedí nebo stojí v kruhu
Pomůcky: jeden pytlík nebo krabička s kartami (+, -), druhý pytlík nebo krabička s kartami (názvy uskutečněných her, činností)
Obsah: Postupně si každý losuje dvě karty, na jedné je napsáno k čemu z právě prožité činnosti se má vyjádřit a na druhé, zda-li má reflektovat u ní to pozitivní nebo negativní.

 Na základě aktivity Karty z knihy Reitmayerová E., Broumová V.: Cílená zpětná vazba. Praha, Portál 2007, s. 126.

Jak uvést zvolenou metodu do praxe?
Nejlepší situací je, když učitel přichází před žáky s vlastní zkušeností se zadávanou metodou. Vlastní prožitek je velmi důležitý a podporuje schopnost vžít se do pocitů žáků, umožňuje zprostředkovat srozumitelné sdělení pravidel nutných pro uskutečnění činnosti. Pokud je čas, učitel ověří, zda žáci pravidlům porozuměli. Při zadávání pravidel je také vhodné dát žákům možnost se neúčastnit, stát se pozorovatelem nebo pomocníkem učitele. Každý žák je individualita a ne všechny činnosti jsou mu příjemné. Je jisté, že se zapojí do činnosti jiné, která jej osloví a zaujme. Pro úspěšné uskutečnění metody je třeba vhodný prostor a předem připravené pomůcky. Je vhodné se zamyslet nad případnými problémy, které by mohly při výuce nastat, a které vychází z aktuálního klimatu třídy. Mnohým z nich lze předejít vhodným dělením žáků do skupin, způsobem zadání, organizací prostoru, ve kterém se výuka odehrává. Každá metoda má také optimální počet účastníků, který je lépe respektovat, než ji za každou cenu uskutečnit s vysokou pravděpodobností neúspěchu, a raději vybrat metodu počtu žáků přiměřenou. U každé metody je nezbytné dbát na její úplné dokončení a uzavření, podle její povahy tak, aby se žáci mohli orientovat na následující část výuky.

Jaké metody se nabízejí?
Vyučovacích metod existuje celá řada. Neméně existuje také jejich dělení. Tato dělení vznikají na základě různých kritérií. Výběr konkrétního dělení výukových metod pak závisí na aktuální potřebě ukázat a popsat vybraný jev. Pro uskutečnění metody není její zařazení do různých dělení důležité. Tato dělení nám spíše slouží jen pro popisné účely a základní orientaci v nepřeberném množství metod. Mezi používaná kritéria patří například tato:

„Vyučovací metody lze tedy, ačkoliv nedostatečně, dělit podle různých kritérií:

  • podle pramene poznání a typu poznatků (slovní, názorné, praktické...)
  • podle stupně aktivity a samostatnosti studentů (aktivní, pasivní, reproduktivní, produktivní...)
  • podle myšlenkové operace (logické, dogmatické...)
  • podle fází výuky (motivační, výkladové, opakovací...)
  • podle způsobu interakce mezi učitelem a studentem (hromadné, skupinové, individuální...)“
Převzato z Infogram - Portál pro podporu informační gramotnosti.