Tvořivé metody Tisk Email
Tvořivé (kreativní) metody spočívají ve využití a podpoře tvořivosti, duševní schopnosti člověka, která vychází z poznávacích i motivačních procesů, přičemž důležitou roli při ní hraje inspirace, fantazie a intuice. Jedná se o metody, které umožňují nalézání nových, nečekaných a nezvyklých řešení. Tyto metody lze vlastně zařadit v různých fázích výuky. Podle typu zvolené metody se mohou snadno zapojit i žáci, kteří se během výuky jinak výrazně neprojevují.
K základním principům tvořivého myšlení patří:
  • volná asociace: jedná se o vyvolání stávajících zkušeností s daným jevem
  • princip odloženého hodnocení: při hledání nových myšlenek není žádoucí je hodnotit, hodnocení může zpomalit nebo dokonce zablokovat tvůrčí proces
  • princip zcizení: snaha o vytváření nových vzorců myšlení, člověk má snahu nově získané informace nebo nastolený problém zařazovat do již vytvořených vzorců, což prospívá sice zapamatování, ale neprospívá tvůrčímu myšlení
Zpracováno podle Fisher, R.: Učíme děti myslet a učit se.

Myšlenková mapa
Je zajímavá technika, která může sloužit třeba ke zjištění aktuálního stavu znalostí a vědomostí k dané problematice. V případě výuky zaměřené na krajinnou ekologii může centrálním pojmem být „krajina“. Necháme žáky tvořit myšlenkovou (kognitivní) mapu k tomuto slovu před učebním celkem. Vytvořené mapy uschováme. Po uskutečnění učebního celku žáci tvoří mapy znovu. Poté je necháme porovnat, zda jsou v mapách rozdíly. Předpokládáme, že je mapa po ukončení  učebního celku podrobnější, obsahuje více klíčových slov. Mapy mohou žáci vypracovávat samostatně nebo ve skupinkách (maximálně ve čtyřech lidech), nalezené rozdíly v mapách před a po hodnotit jen pro sebe (třeba i zápisem do sešitu) a prezentovat je ostatním. Mapy mohou po nějakou dobu viset ve třídách.

Poznámky k myšlenkové mapě obecně:
  • technika, která využívá vlastností obou hemisfér
  • základní pravidla: položit papír nakřivo, zvolit centrální pojem (nejlépe vyjádřený v obrázku), hledání klíčových slov ke zvolenému pojmu, vyjádření vztahů mezi zaznamenanými slovy pomocí čar, grafických značek, směřování k detailu, použití barev, ponechání volného průběhu tvorbě
  • využití map: k osobním poznámkám, k hodnocení, k opakování ve výuce, k plánování, k přípravě přednášky atp.
Brainstorming
Jedná se o techniku sběru nápadů a myšlenek. Tato technika využívá toho, že se lidé vzájemně inspirují myšlenkami mezi sebou, přitom je ale nehodnotí. Má pomoci se vyjádřit i těm, kteří jindy svůj názor neradi prezentují.
Stručné shrnutí pravidel k provedení techniky:
  • jedná se o sběr nápadů díky spontánnímu vyjádření bez odmítavé kritiky
  • před provedením: analýza problému moderátorem (učitelem), kladení otázek, ujasnění pravidel
  • pravidla: každá myšlenka je vítána, jde o množství a ne o kvalitu návrhů, je přísně zakázáno kritizovat a komentovat předešlé myšlenky, na myšlenku neexistuje autorské právo a může být využita jako podnět k myšlence další, vždy má být předložena jen jedna myšlenka
  • úkoly moderátora (učitele): motivovat skupinu, dávat pozor, aby se dostal každý ke slovu, určuje čas vymezený pro sběr myšlenek
  • po provedení jsou myšlenky utříděny, zaznamenány do „protokolu“ (list papíru na tabuli nebo na stěně) a podle potřeby dále použity

Méně obvyklou obdobou brainstormingu je metoda nazvaná brainpool, jejíž hlavní výhodou je, že se při ní projeví myšlenky a názory všech žáků. Také spočívá v principu asociace. Žáci mají za úkol zapsat na papír své myšlenky, nápady ke stanovenému tématu. Poté, co považují svůj výčet za vyčerpaný, položí svůj papír na stůl, odkud si jej vezme někdo jiný, který si jej přečte a připojí své nové vlastní myšlenky. Dále lze postupovat jako u brainstormingu.

Doporučená literatura:
Belz, Horst, Marco Siegerst. 2001. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál.
Buzan, Tony. 2007. Mentální mapování. Praha: Portál.
Fisher, Robert. 2004. Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál.